Před rokem nám Leszek Naziemiec říkal o plánované akci – přeplavbě Baltského moře. Zdálo se mi bláznivé plavat 170 km v ledové vodě, ale protože už se zimnímu plavání chvíli věnuji, svoji účast jsem předběžně potvrdil s výhradou, že už jsem zapsaný na další dvě akce: North Channel a přeplavbu Rio de la Plata z Uruguaye do Buenos Aires. Záleží, jak to vyjde s termíny. Jak víte z loňska, tak nakonec na North Channel jel Zdeněk Tlamicha a do Argentiny já (Jakub Valníček) se Zuzanou Pátkovou a bohužel byly všechny tři akce téměř ve stejném termínu, takže jsme nakonec na Balt nejeli. Přeplavba Baltu se konala bez nás ve složení: Leszek Naziemiec, Łukasz Tkacz, Iveta Nováková a Aneta Lokajová. Pro nepřízeň počasí skončili asi po dvou dnech a 70 km.

Baltic Adventure 16. 7. – 21. 7. 2016

Letos nás oslovil Leszek znovu a my jsme se hned rozhodli, že tentokrát jeho nabídku přijmeme a nic jiného si na červenec plánovat nebudeme. Nabídl nám trénink v dubnu na lodi v Baltu, ale my dali přednost závodu Českého poháru na Rumchalpě, takže jsme se tréninku neúčastnili. Z mého pohledu to byla chyba, protože mi později chyběly zkušenosti s plaváním po boku lodi, ale na Rumchalpě se mi podařilo vyhrát, tak taky dobrý. Byla menší konkurence, chyběli tam Brňáci, kteří zrovna plavali přes Gibraltar, který je také na našem „to-do“ listu, až seženeme sponzory…

Přípravou na Balt pro nás byl Český pohár v dálkovém plavání. Já jsem stihl jen dva závody, ale Zdeněk se do toho patřičně obul a už jich má asi deset a je na průběžném 9. místě v celkovém pořadí. Já jsem jich tolik nestihl, neboť jsem se účastnil několika závodů v orientačním potápění a ve Světovém poháru jsem na průběžném 4. místě. No jo, malá konkurence… Před Baltem jsem ještě trénoval v Itálii na Lago di Garda a v San Fruttuose (mrkněte na YouTube, do vyhledávače zadejte: „Cristo degli Abissi“, stojí to za to).

Na odjezdu jsme se domlouvali na Messengeru, ale komunikace z Pardubic poněkud vázla, a tak jsem se dozvěděl až den před odjezdem, že z Prahy jedem v pěti. Navíc večer před odjezdem se kvůli počasí odložil start lodě a plavání až na neděli, což se mi hodilo, aspoň jsem mohl být v pátek v práci a po práci ještě stihl posekat trávu po dvoutýdenním růstu.

Balviten Baltic Challenge 2016

Sobota 16. července 2016

Nakonec jsme se všichni ve zdraví sešli ráno na nádraží a vyrážíme do Polska. Iveta a Renata Novákovy, Zdeněk Tlamicha, Tomáš Pilát a já, Jakub Valníček, jako řidič. Cesta byla dost úmorná, nejdřív jsme u Drážďan neodbočili na Berlín, protože jsme se učili ovládat rádio, a potom jsme chytli zácpy všude, kde ten den byly.

Do Dziwnówe jsme dorazili až večer. Ubytovali jsme se v místní tělocvičně v pánské šatně, skoro ve sprchách, setkali se s ostatními členy výpravy, pak jsme šli/jeli nakoupit vodu, ovoce, čokoládu atd. V 7 h jsme měli setkání – focení na pláži, kde jsme si zaplavali asi 1 km, abychom okusili rozkoše místních vod a vln. V 9 h byla porada, a pak jsme šli ještě na večeři do místní trattorie. Cestou na ubytovnu jsme koupili toaleťák, kdybychom se z toho náhodou po… A šli spát.

Neděle 17. července 2016

Nalodění začalo ráno v 7 h. Asi do 8 h jsme vyložili všechny věci z aut před loď a asi do 9 h jsme je všechny naložili do lodě Comandor. Je to stará dopravní vojenská loď pro přepravu 40 vojáků. Byla vyřazena z provozu v roce 2007 a patřila Švédsku. Naštěstí je nás zde jen 12 plus tři lidé tvořící posádku lodi. Loď jsme zaskládali našimi věcmi a jídlem od spoda nahoru tak, že si nebylo kam sednout ani lehnout, ale po čase jsme to trochu uklidili tak, že plavci měli místo na spaní, rescue tým pospával různě po zemi a lavicích. Byli velmi ohleduplní k plavcům. Posádka lodi měla ležení mimo hlavní kajutu. Kapitán plus dva námořníci nás bezpečně dopravovali, kam bylo třeba. Kormidelník svalnáč a kuchař Kočka pomáhali kapitánovi s knírkem ve všem, co řekl. Kormidelník byl středně vysoký asi 170 cm a byl vymakaný, měl trojúhelníkový hrudník, štíhlý pas a namakané ruce. Kočka byl menší, asi 160 cm vysoký a byl úplně hubený, i když taky samý sval a dost tetování. Po lodi se pohyboval s mrštností kočky, proto ta přezdívka.

Start neděle 17. července 2016 v 10 h

Leszek se Zdeňkem jsou na břehu na pláži, dávají rozhovor novinářům a TV a plavou směrem k lodi, která mezitím přijela z přístavu. Zdeněk vylezl na loď a Leszek pokračuje v plavbě. Tím byla odstartována historicky první štafeta, která má za cíl doplavat do Švédska. Vlny jsou cca 2–3 m vysoké a vítr fučí přesně proti nám. Střídáme se po hodině. Po Leszkovi plave Łukasz, pak Iveta, Tomáš, já a nakonec Zdeněk. V záloze na lodi máme Anetu a Renatu.

Náš tým:

Aneta Lokajová, 22 let, Univerzita Brno:

• přemožitelka kanálu La Manche v 19 letech, nejmladší v tom roce (čas 10.27);
• vítězka Českého poháru v zimním plavání v sezóně 2012/2013;
• výborná plavkyně a hlavně skvělá do party. Slova její trenérky: „Anetko, ty plaveš tak krásně, ale tak pomalu…“ ?. Pořád je však rychlejší než všichni chlapi z našeho týmu.

Iveta Nováková, 25 let, SCPA Pardubice:

• 2. místo na The open Cup of Russia v Murmansku 2015 na 450 m ve vodě 0 °C;
• 3. místo na Mistrovství světa v Murmansku na 1000 m v 0 °C;
• skvělá plavkyně, moc toho nenamluví, ale je fajn, že ji máme v týmu, makala poctivě celou cestu.

Renata Novákova, 18 let, SCPA Pardubice:

• mistryně světa na 1000 m v 0 °C v Murmansku 2015;
• vítězka Českého poháru v zimním plavání v sezóně 2014/2015.

Leszek Naziemiec, 42 let, I. PKO Praha:

• organizátor celé akce, fyzioterapeut pro miminka, dětský psycholog;
• kraulem se naučil plavat až před sedmi lety, nyní patří k známým světovým plavcům, pořádá závody v Katovicích na 1000 m ve 2 °C, velmi úspěšně;
• má za sebou pokus přes La Manche v roce 2014, bohužel musel po šesti hodinách plavání skončit, nikdy se nevzdává, brzy ho uvidíme na nějaké velké plavbě.

Łukasz Tkacz, 37 let, I. PKO Praha:

• výborný plavec, kliďas, nemluví, maká, velká opora Leszka při organizaci akcí.

Tomáš Pilát, 36 let, I. PKO Praha:

• grafik, plavec I. PKO Praha, velký srdcař, v českém zimním plavání pravidelně na předních pozicích, výborný parťák.

Zdeněk Tlamicha, 44 let, I. PKO Praha:

• překonatel North Channelu 2 way v roce 2015 ve štafetě FAST and FROZEN – první štafeta v historii, která to přeplavala;
• účastník štafety přes Beringovu úžinu v roce 2013;
• v soutěžích zimního plavání vždy na předních pozicích a zároveň nenahraditelný bavič a maskot všech akcí, kterých se účastní, velký srdcař, všechno vždy doplaval a nic nevzdal.

Jakub Valníček, 46 let, I. PKO Praha:

• mě všichni znáte.

První střídání máme za sebou. Zjišťuji, že mi ten dubnový trénink chybí. Neumím se orientovat ve vlnách a neustále kličkuju před lodí, vedle lodi i za lodí. Jsem plný sil a makám jak o závod. Nicméně moje účinnost plavání je mizerná. Za hodinu jsem uplaval něco kolem dvou kilometrů, kdybych nekličkoval, mohlo to být lepší. Ostatní na tom byli podobně, akorát tolik nekličkovali. Vlny jsou stále velké a silné, protiproud nám do Švédska nepomáhá. Večer jsem už plaval s osvětlenou bójkou a našel si způsob jak plavat bez kličkování a naplaval jsem asi 2,4 km. Líbilo se mi to už více než první plavání. Soustředil jsem se na Zdeňkova slova, hlavně se neprat s vodou. V mezičase na lodi se plavec nají a jde spát, na nic jiného nemá myšlenky. Spal jsem jak špalek, kdykoli jsem si lehnul. Byl jsem línej vstát a jít se vyčůrat, ale přinutil jsem se vždy dvě hodiny před další plavbou, abych mohl ještě dvě hodiny nerušeně spát. Nejdříve jsem se začal chystat 30 minut před mým časem, ale později jsem to zkrátil na 15 i 10 minut. Ještě změřit tlak a šup do vody. První noční plavba ve dvě hodiny ráno byla dost porod. Loď mě málem párkrát smetla, ale vždy jsem o fous unikl a plaval raději pryč od lodi. Dělal jsem takový kolečko. Kolem lodi, od lodi, loď mě předjela a zase znova. Když jsem později vypozoroval, jak plave Tomáš a holky, tak jsem se snažil držet po boku lodi, ale ne vždy se mi to dařilo. Takhle jsme se střídali ve dne v noci dva dny.

Pondělí 18. července 2016

Po 24 hodinách jsme toho měli všichni plný brejle. Nejdříve se do štafety musela zapojit Aneta, protože Iveta blinkala a po půlhodině skončila a potom se přidala i Renata. Holky navíc plavou rychleji než my „neplavci“, takže cesta začala ubíhat rychleji a veseleji díky delšímu času na regeneraci pro všechny. Rescue team vše zvládal bez chyby a my začali věřit, že doplaveme do našeho cíle. Nicméně podmínky byly střídavě pořád špatné. A tak Leszek udělal zásadní rozhodnutí. Nepoplaveme přímo do Švédska, ale doplaveme k Dánskému ostrovu Bornholm, změříme čas, přesuneme se lodí na severní stranu ostrova a poplaveme dál do Švédska. Lehce se to řekne, ale na Bornholm to máme pořád 20 hodin a pak tři hodiny pauza na lodi a dalších 20 hodin plavání…

Rescue tým:

Náš doprovod neměl chybu.

Doktor Michal:

• komunikativní, přátelský;
• dělal nám „badanie“ – měřil tlak, kyslík, tep, cukr před a po každém plavání.

Rozhodčí Adrian:

• vždy to bylo super, ať plaval, kdo plaval, ať plaval dobře, nebo špatně, vždy nás pochválil.

Záchranář Češek:

• když nám měřil cukr, tak to bolelo víc než od Michala doktora, ale Češek je velmi hodný člověk, vždy ochotný pomoct druhému a připravený na všechno;
• potápěč, záchranář, skromný a prostý.

Fotograf Michal:

• fešák, pořád nás fotil a natáčel, určitě to bude stát ta to.

Úterý 19. července 2016 – Bornholm

Po téměř 54 hodinách na moři jsme konečně doplavali na jižní stranu ostrova Bornholm v úterý 19. července 2016 v 15.34 h. Poslední plavající byla Renatka, 400 metrů od břehu jsme za ní všichni skočili do vody a doplavali ten kousek s ní. Po velkém úsilí, které nás to všechny stálo, jsme měli obrovskou radost. Na břehu jsme se vyfotili a mazali zpátky na loď. Ta nás odvezla na protilehlou stranu ostrova na sever a tam Ivetka skočila do vody, doplavala na molo na břehu, tam nám zamávala a skočila do vody v 18.36 h. Takže od teď střídání probíhá každou hodinu ve 36. minutě. Měli jsme spočítáno, že každý poplave ještě 2× za hodinu. A vyšlo to.

Středa 20. července 2016 – Švédsko

Noc byla relativně klidná. Mně se konečně dařilo jet po boku lodi. Díky osvětlené oranžové záchranné vestě připoutané na schůdkách uprostřed lodi. Ráno to bylo horší. Už jsme byli relativně blízko břehu a já plaval kolmo na břeh. Nicméně loď plavala pod velkým úhlem vlevo. Hladina byla klidná jako na rybníce ráno. Plavalo se mi skvěle, makal jsem, jak to šlo, ale posádka nebyla spokojena se směrem, kam plavu. Stále se mě snažili korigovat, ale marně. Nakonec mi kapitán zcela zkřížil trasu, otočil loď o 360 stupňů, aby mi dal jasně najevo, kdo tu velí. Nadával jsem sprostě a hlasitě, ale nemyslel jsem to vážně. Nikdo to nepochopil a nebýt Češka, ani by mi ruku nepodali, abych se dostal do lodi. Všichni byli jako opaření, Leszek klidní náladu a já se snažil vysvětlit, kam jsem plaval. Pak jsme to hodili za hlavu. Byli jsme tak blízko břehu, že už nemělo smysl se hádat. Navíc, já jsem to ani nemyslel vážně. Jen jsem potřeboval upustit trochu emocí po 72 hodinách na lodi. Po mně plaval Zdeněk, ten taky nadával, když lezl z vody a Renatka to zase doplavala stejně jako na Bornholm. Švédsko nás přivítalo ve středu 20. července 2016 v 10.28 h krásnou písečnou prosluněnou pláží. Šli jsme se projít k majáku, udělali pár fotek a hurá na loď a zpět do Polska. Na lodi jsme si dali přípitek – polskou vodkou a dostali guláš od Kočky.

Pomalu přijíždíme k pevnině do Polska, a tím se naše dobrodružství na Baltu pomalu končí. Ještě bude ráno tiskovka a mažem domů.

Díky Leszku za nádherný zážitek. Kdykoli budeš potřebovat nějaký blázny schopný všeho (přeplavat cokoli), můžeš se na nás s důvěrou obrátit.

Oficiální stránky akce: Balviten Baltic Challenge (tam najdete fotky, videa a podrobnosti o počtu uplavaných km a hodin strávených ve vodě atd.)

Děkuji za pozornost.

Zdraví Jakub

Čtvrtek 21. července 2016

Dovětek: Ráno šel Zdeněk do auta pro věci a zabouchl klíče v kufru. Měli jsme perné ráno. Po tiskovce jsme začali přemýšlet, které okénko rozbijeme, volali na všechny strany, přemlouvali přátele, aby nám přivezli náhradní klíče z Prahy, což by stálo asi 3 000 Kč. V servisu mi řekli, že nejlevnější okénko na výměnu je vepředu u spolujezdce. Byla to docela kovbojka, všichni jsme chtěli jet domů a najednou to nešlo. Zkoušeli jsme všechno možné. Pojišťovna nám na to slíbila 170 EUR, ale nepomohla. Servis říkal, ať rozbijeme okénko a přijedeme si ho nechat za 3 000 Kč vyměnit. Škoda Assistance nám chtěla někoho poslat, ale neměli jsme platnou záruku mobility, tak chtěli taky asi 3 000 Kč. Nějaký místní kamarád zavolal na policajty a ti nám poradili někoho, kdo to umí otevřít. Slíbil, že přijede a za 3 000 Kč to otevře. Zdeněk se nevzdával (nechtěl platit ty 3 000 Kč) a pořád rýpal do dveří, snažil se je odchlípnout a strčit dovnitř drát, dokonce si půjčil hever od kluků, co stáli na parkovišti s dodávkou. Když viděli, jak se trápíme, tak se přišli zeptat, co tomu autu je, že ho zvedáme na hever… My chtěli otevřít kapotu, odpojit baterku, zapojit a pak se auto prý otevře samo…

Když ti kluci přišli blíž a zjistili, co tomu autu chybí, přinesli kus plastu a kousek gumy. Plastem odchlípli dveře, gumu tam zarazili jako klín, prostrčili dovnitř Zdeňkův drát, který vypletl nějaké paní z plotu, a během minuty drátem zahákli za kličku a auto otevřeli. V poledne jsme vyrazili na cestu domů… Večer jsme byli v Praze. Vyložili holky na nádraží a hurá domů… Takto se šťastně skončil náš výlet do Švédska a přeplavba Baltu.